Cílem je omezit šíření nepůvodních druhů, jako je křídlatka japonská nebo netýkavka žláznatá, které vytlačují původní druhy.

Olaf Booy z britské agentury pro zdraví zvířat a rostlin (Animal and Plant Health Agency - Apha) vysvětlil: „Věda o biologické kontrole se neustále vyvíjí. Funguje zejména u druhů, které se do země dostaly již před delší dobou a proti nimž jsme nemohli včas zasáhnout.“

Vědci pečlivě zkoumají, které organismy mohou invazní druhy likvidovat nebo omezit jejich šíření, aniž by ohrozily jiné druhy. Mezi úspěšné příklady patří vypouštění jihoamerického druhu nosatce (Listronotus elongatus), který cíleně ničí pupečník, invazní vodní rostlinu. Po několika letech se biomasa této rostliny v místech vypouštění výrazně snížila.

Britští vědci testují také využití japonského hmyzu druhu Aphalara itadori, který se živí křídlatkou japonskou, nebo houby Puccinia komarovii var. glanduliferae, jež napadá netýkavku žláznatou. Podle odborníků jsou první výsledky nadějné a vypouštění bude pokračovat na vhodných místech.

„Jakmile tyto organismy začnou fungovat, měly by se samy šířit a postupně snižovat počet nepůvodních druhů. Díky tomu bude potřeba lidské zásahy menší a příroda se začne sama stabilizovat,“ dodal Booy.

Kromě vypouštění biologických kontrolních látek odborníci také chrání ohrožené druhy. Rak bělonohý, původní druh raka na Britských ostrovech, zmizel z většiny území poté, co byl v 70. letech zavlečen do země invazní americký signální rak, který konkurují původním rakům a přenáší račí mor. Odborníci proto vytvořili bezpečná stanoviště – tzv. „archy“ – kde mohou původní druhy raků přežít bez ohrožení. Dosud bylo na osm bezpečných lokalit přemístěno více než 1 500 raků v reprodukčním věku.

Podrobnější informace se lze dočíst v článku The Guardian dostupného zde.