Zásady regulace jsou celostátním koncepčním a odborným dokumentem vypracovaným podle § 13h odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny za účelem stanovení přístupu k regulaci invazních nepůvodních druhů zařazených na unijní seznam, jež jsou již na území ČR značně rozšířené. Smyslem regulačních opatření je minimalizovat dopady těchto druhů na biologickou rozmanitost, související ekosystémové služby, a případně na lidské zdraví nebo hospodářství.
Bližší podmínky uplatňování zásad regulace jsou následně stanovovány na regionální úrovni místně příslušnými orgány ochrany přírody (krajské úřady, Správy NP, AOPK ČR, újezdní úřady) formou opatření obecné povahy ve smyslu zákona č. 500/2004 sb., správního řádu. Realizace opatření stanovených těmito zásadami regulace a opatřeními obecné povahy je zajišťována za účasti vlastníků a uživatelů pozemků.
Bližší informace lze nalézt na stránkách MŽP, kde jsou i tyto dokumenty ke stažení. Všechny dosud vydané zásady regulace jsou k dispozici na podstránce Zásady regulace.

Rak pruhovaný je nebezpečný nepůvodní druh raka, který je přenašečem původce račího moru. Na některých lokalitách se může společně vyskytovat s původními druhy raků, ale většinou je v důsledku větší konkurenceschopnosti a přenosu račího moru vytlačí a přebírá jejich stanoviště. Hlavní prioritou managementu druhu je včasná detekce a brzká eliminace po introdukci na nové lokality a eradikace či významná redukce populací druhu na prioritních lokalitách z pohledu ochrany přírody, kterými jsou především lokality původních ohrožených druhů raků, a také regulace populací na ostatních lokalitách výskytu za účelem snížení rizika opětovné kolonizace a šíření raka pruhovaného v České republice.

Mýval severní se v České republice již vyskytuje v západních Čechách a na střední Moravě a současně se šíří na nové lokality v rámci středních a severních Čech a severní Moravě, kde hrozí trvalé usídlení dalších populací. Výskyt mývala severního představuje významný impakt pro původní faunu (např. vodní ptáky a jiné obratlovce), představuje veterinární a zdravotní riziko a má socio-ekonomické dopady. Mýval severní je hostitelem patogenů, které mohou ohrožovat lidské zdraví, domácí mazlíčky i hospodářská zvířata. Cílem managementu mývala severního je jeho dlouhodobá regulace s uplatněním diferencovaného přístupu podle dopadů a rizik druhu v České republice.

Husice nilská na území ČR poprvé zahnízdila v roce 2008 a od té doby narůstá počet hnízdících párů i početnost populace pozorované mimo hnízdního období. Z environmentálního hlediska ohrožují větší hejna husic prostředí několika způsoby. V první řadě je významným ohrožením teritorialita vůči jiným druhům, především obsazování jejich teritorií a hnízd. V případě obrany teritoria je husice schopná usmrtit (např. utopit) ptáka jiného druhu. Může také docházet k vytlačování 6 původních druhů z hnízdišť. Existují případy křížení husic s jinými původními druhy kachen, hus a husic (kříženci jsou však zpravidla neplodní). I přesto, že husice nilské nemigrují na velké vzdálenosti, je u tohoto druhu riziko přenosu ptačí chřipky, zvláště pokud se hnízdiště husic nalézají poblíž chovů drůbeže. Kolonie založené u menších vodních nádrží mohou způsobit eutrofizaci vody v nádrži. Podle některých zjištění jsou husice schopné lovit i obojživelníky. Cílem managementu husice nilské je její eradikace v prioritních lokalitách a celostátní regulace v České republice.

Vodní mor americký je v České republice v počátcích svého šíření, na rozdíl od známějšího a velmi podobného vodního moru kanadského (Elodea canadensis). Ten je však na mnoha místech Evropy vodním morem americkým postupně nahrazován. Vyskytuje se ve stojatých i tekoucích vodách, kde je schopný vytvořit velké množství biomasy a hustě zarůst celý vodní sloupec. Velmi efektivně se šíří pomocí fragmentů lodyh. Přes zatím omezený výskyt druhu ho není možné na celém území České republiky eradikovat, a to zejména kvůli absenci účinné metody eradikace v tekoucích vodách a skutečnosti, že většina managementových zásahů s sebou nese velké riziko dalšího šíření druhu a negativního vlivu na ostatní rostlinné a živočišné druhy. Je proto nutné zaměřit se zejména na osvětu veřejnosti a prevenci, s důrazem na zabránění vzniku nových lokalit – minimalizovat úniky z akvárií a zahradních jezírek do volné přírody a zajistit čištění vodáckého, potápěčského, rybářského apod. vybavení tak, aby byl omezen transport fragmentů rostlin. Tam, kde to podmínky dovolují, je možné aplikovat některý z managementových zásahů, ale vždy až po zvážení všech rizik a přínosů. Účinný management rybníků a vodních nádrží invadovaných vodním morem americkým představuje letnění, které obvykle nemá negativní vliv na necílové druhy rostlin, ale není vhodné tam, kde by mohlo ohrozit ochranářsky cenné druhy vodních živočichů.